Over the Rhine – Darkest Night of the Year
Vinyl
Umělec:
Over the Rhine
Rok vydání:
2023
Datum vydání:
27. 10. 2023
Vydavatelství:
Great Speckled Dog
Vyberte variantu
Médium:
Obal:
Detaily stavu
Detaily produktu
Jsme ohromeni myšlenkou pokusit se jmenovitě poděkovat vám všem, kteří jste se během posledních let štědře věnovali. Otevřeme ty dveře a nakoukneme dovnitř a jsme bohatí. Děkuju.
Tato nahrávka je pro Chrise Herralu a každého, kdo o Vánocích zápasí se svým vlastním temným andělem.
Odeslané dopisy jsou vždy vítány.
Díky The Imaginary Apple Orchard. Díky všem Porýnům.
Nechte spodní světla hořet. (Tichá hudba by měla hrát nahlas.)
Všechny skladby Scamping Songs Publishing (ASCAP) kromě
"Thank You My Angel": Scamping Songs Publishing (ASCAP), Mambadadi Music (BMI) a Opryland Music Group (BMI).
Jeden pohled.
V šedém městě Fairpoint v Ohiu je bílý dřevěný kostel, kde byl můj otec čtyři roky ministrem. Každou neděli ráno kolem 11:25 projížděl uhelný vlak, všechny pískaly a ocel, aby otřásly naší vírou. Zatímco vagony odjížděly ne více než patnáct yardů od předních schodů kostela, aby rozdmýchávaly ohně světa, můj otec chvíli nevyhnutelně mlčel.
Ale bylo to v tom starém kostele, kde jsem se poprvé postavil do fronty s dalšími šesti nebo sedmi dětmi, abych zazpíval „Zatímco pastýři v noci hlídali svá stáda“, oblečený ve flanelových hábitech a čelenkách a pod vitrážemi černými jako každá Bible s prosincovou nocí natahoval naše falzety.
Kostel musel být osvětlen jen svíčkami a v té stinné tmě se skupinky malých lidí a potom příliš dospělých potulovaly na malém jevišti a mimo něj a dávaly, co mohly.
"A hle, anděl Páně na ně přišel a sláva Páně je zazářila a oni se velmi báli."
Poté jsme každému z nás dětí, kteří jsme se týdny snažili předvídat, na kterou řádku zapomeneme, dali jablko a pomeranč. A ejhle, někdo vyleštil jablka do lesku a pomeranče byly dost velké a sladké i pro děti.
Uplynulo několik let. Můj otec a matka předali zlato ze slámy a poslali mé dva starší bratry, Conrada a Jonathana a mou sestru Grace Elaine dva tisíce mil daleko do internátní školy v západní Kanadě. Na první Vánoce to pro ně bylo příliš daleko, takže otec vyrobil přenosný magnetofon a my, zbylé děti, jsme se střídali v hraní skladeb na klavír a čtení básní nebo veršů do mikrofonu. Pak jsme si všichni společně zazpívali několik koled v náznakové chvějící se harmonii a poslali naši kazetu poštou do Kanady v zabalené krabici s domácími melasovými vroubky a octovým bonbónem a cuketovým chlebem.
Později jsem navštěvoval stejnou školu a moji rodiče se na šest let přestěhovali do Montany, aby byli blíž. Každý rok škola pořádala vánoční program v jednu prosincovou noc a několik tisíc farmářů proudilo z prérií Alberty a dokonce i Saskatchewanu. A moji rodiče také jezdili do školy spolu s ostatními rodiči a já jsem sledoval slzy na tváři mého otce během Hallelujah Chorus. (Byl jsem v deváté třídě.)
Během střední školy, čtyři roky, jsem musel na Vánoce odjet na tři týdny domů do Montany. A každý rok mě moji bratři navzdory všemu nadchli pro lov kojotů. V té době dospělá kojotí kůže vynášela 125 dolarů a každý ví, že Montana je plná kojotů. Byli bychom vzhůru v ranní tmě, nosili jsme pušky a nože do mrazivých podhůří nebo na říční dno a odvážili se pohnout s čímkoli. Ve čtyřech vzácných letech vánočních prázdnin, s peněženkou tak prázdnou, že jste do ní mohli zívat, jsem viděl dikobrazy, jeleny mezků, králíky, sovy a dokonce i divoké koně. Ani jsme neškrábali kojota.
Ale ve vyčerpaných večerech jsme byli doma a nakrmili jsme se a vždy tu byl cítit kouř ze dřeva a zvuk klavíru pro útěchu.
Po střední škole jsem se s autopilotem vrátil do Ohia, abych šel na vysokou školu a studoval hudbu, a to vše přišlo a odešlo rychle a nenechalo mě nikde tiše si pobrukovat. A už nezáleží na tom, jak jsme se dali dohromady my v Over the Rhine. V dálce jsme viděli krásnou ženu a někdo nám řekl, že když budeme sedm let pracovat, můžeme ji mít. (Jakub skončil se špatnou ženou přes všechny své potíže, ale Ježíš Kristus stále prošel její linií.)
Po několika letech šeptající historie naší hudební skupiny v Ohiu jsme byli pozváni, abychom v době Vánoc zahráli několik písní, které se v chladný pátek vysílaly do velké části jižního Ohia. Karin a Ric a já (Brian byl v restauraci The Diner) jsme zahráli koledy na akustické nástroje spolu s našimi vlastními písněmi a instrumentálními přílohami a Karin samozřejmě zpívala a pak četla "The Oxen". V té době mě ani jednou nenapadlo, že jsme dali dohromady něco, co je v duchu prakticky totožné s vánočními programy v neděli večer po setmění mého dětství, předsedal John Detweiler. Jediné, co chybělo, byl uhelný vlak.
O několik let později jsme hráli Vánoční koncert v Emery Theatre v sousedství Over-the-Rhine. Na otrhaném pódiu, které vyzdobili George Gershwin, Fred Astaire, Toscanini a Houdini, abychom jmenovali alespoň některé, jsme roztočili skromný cyklus písní z našeho vlastního materiálu, ale smíchali jsme také ztvárnění tradičních koled. K našemu překvapení byl dům plný a někteří z přítomných nám napsali, zda máme v úmyslu nahrát některou z vánočních písní.
Loni v prosinci jsme odehráli další vánoční koncert v Emery a další rozhlasový program a vypracovali jsme druhou verzi Tiché noci (Mary's Waltz se objevil před několika týdny) a v tu dobu, když jsme chodili na pódium a mimo něj ve všech myslitelných konfiguracích, bylo mi jasné, co děláme. A neubránil jsem se úsměvu pro sebe.
V Emery Theatre budeme hrát již třetí rok v řadě 21. prosince 1996, v noci zimního slunovratu, včetně devíti dalších měst na Středozápadě v předchozích čtrnácti dnech. Tato nahrávka shromažďuje některé z našich malých ztvárnění z posledních několika prosince.
Ale kdybych se mohl vrátit a shromáždit těch čtyřicet nebo padesát lidí ve Fairpointu v Ohiu, Billyho Maxwella, chlapce, kterého jsem neviděl 20 let, Slepého klavíristu, který by při poslechu škrábavých desek rozlouskal vlašské ořechy a ušpinil si prsty, Henryho, velkou robustní černošskou rodinu s klukama se skutečnými svaly a kotletami, Androsko, který jsme koupili na jejich staré farmě a prodali jejich starou společnost double. okraj města a nová Nova, a Bill Butler z Nicolazake's Tavern a Edith Morgan a Bubbles and Pistol Pete a ta rodina, která by jen jednou za čas přišla s rozkošnými ztracenými blonďatými dívkami, vesmíry pryč na druhé straně svatyně, a kdyby položili ty železniční koleje zpátky dolů a kdyby se uhelné náklaďáky a náklaďáky po druhém posunuly zpět do města, zhroutily by se zpátky do města Sulphur Creek by znovu dostal barvu rzi a uvnitř kostela, kdyby můj otec udělal všechno černé jako Betlém, bylo by v neděli večer tak ticho, v Ohiu by byl zase prosinec.
Pak jsme Chris a já šli dopředu na malou scénu a opřeli se do The First Noel s našimi černými plícemi a byla by to skutečně Nejtemnější noc roku.
Linford Detweiler, 25. listopadu 1996, 00:40
Tato nahrávka je pro Chrise Herralu a každého, kdo o Vánocích zápasí se svým vlastním temným andělem.
Odeslané dopisy jsou vždy vítány.
Díky The Imaginary Apple Orchard. Díky všem Porýnům.
Nechte spodní světla hořet. (Tichá hudba by měla hrát nahlas.)
Všechny skladby Scamping Songs Publishing (ASCAP) kromě
"Thank You My Angel": Scamping Songs Publishing (ASCAP), Mambadadi Music (BMI) a Opryland Music Group (BMI).
Jeden pohled.
V šedém městě Fairpoint v Ohiu je bílý dřevěný kostel, kde byl můj otec čtyři roky ministrem. Každou neděli ráno kolem 11:25 projížděl uhelný vlak, všechny pískaly a ocel, aby otřásly naší vírou. Zatímco vagony odjížděly ne více než patnáct yardů od předních schodů kostela, aby rozdmýchávaly ohně světa, můj otec chvíli nevyhnutelně mlčel.
Ale bylo to v tom starém kostele, kde jsem se poprvé postavil do fronty s dalšími šesti nebo sedmi dětmi, abych zazpíval „Zatímco pastýři v noci hlídali svá stáda“, oblečený ve flanelových hábitech a čelenkách a pod vitrážemi černými jako každá Bible s prosincovou nocí natahoval naše falzety.
Kostel musel být osvětlen jen svíčkami a v té stinné tmě se skupinky malých lidí a potom příliš dospělých potulovaly na malém jevišti a mimo něj a dávaly, co mohly.
"A hle, anděl Páně na ně přišel a sláva Páně je zazářila a oni se velmi báli."
Poté jsme každému z nás dětí, kteří jsme se týdny snažili předvídat, na kterou řádku zapomeneme, dali jablko a pomeranč. A ejhle, někdo vyleštil jablka do lesku a pomeranče byly dost velké a sladké i pro děti.
Uplynulo několik let. Můj otec a matka předali zlato ze slámy a poslali mé dva starší bratry, Conrada a Jonathana a mou sestru Grace Elaine dva tisíce mil daleko do internátní školy v západní Kanadě. Na první Vánoce to pro ně bylo příliš daleko, takže otec vyrobil přenosný magnetofon a my, zbylé děti, jsme se střídali v hraní skladeb na klavír a čtení básní nebo veršů do mikrofonu. Pak jsme si všichni společně zazpívali několik koled v náznakové chvějící se harmonii a poslali naši kazetu poštou do Kanady v zabalené krabici s domácími melasovými vroubky a octovým bonbónem a cuketovým chlebem.
Později jsem navštěvoval stejnou školu a moji rodiče se na šest let přestěhovali do Montany, aby byli blíž. Každý rok škola pořádala vánoční program v jednu prosincovou noc a několik tisíc farmářů proudilo z prérií Alberty a dokonce i Saskatchewanu. A moji rodiče také jezdili do školy spolu s ostatními rodiči a já jsem sledoval slzy na tváři mého otce během Hallelujah Chorus. (Byl jsem v deváté třídě.)
Během střední školy, čtyři roky, jsem musel na Vánoce odjet na tři týdny domů do Montany. A každý rok mě moji bratři navzdory všemu nadchli pro lov kojotů. V té době dospělá kojotí kůže vynášela 125 dolarů a každý ví, že Montana je plná kojotů. Byli bychom vzhůru v ranní tmě, nosili jsme pušky a nože do mrazivých podhůří nebo na říční dno a odvážili se pohnout s čímkoli. Ve čtyřech vzácných letech vánočních prázdnin, s peněženkou tak prázdnou, že jste do ní mohli zívat, jsem viděl dikobrazy, jeleny mezků, králíky, sovy a dokonce i divoké koně. Ani jsme neškrábali kojota.
Ale ve vyčerpaných večerech jsme byli doma a nakrmili jsme se a vždy tu byl cítit kouř ze dřeva a zvuk klavíru pro útěchu.
Po střední škole jsem se s autopilotem vrátil do Ohia, abych šel na vysokou školu a studoval hudbu, a to vše přišlo a odešlo rychle a nenechalo mě nikde tiše si pobrukovat. A už nezáleží na tom, jak jsme se dali dohromady my v Over the Rhine. V dálce jsme viděli krásnou ženu a někdo nám řekl, že když budeme sedm let pracovat, můžeme ji mít. (Jakub skončil se špatnou ženou přes všechny své potíže, ale Ježíš Kristus stále prošel její linií.)
Po několika letech šeptající historie naší hudební skupiny v Ohiu jsme byli pozváni, abychom v době Vánoc zahráli několik písní, které se v chladný pátek vysílaly do velké části jižního Ohia. Karin a Ric a já (Brian byl v restauraci The Diner) jsme zahráli koledy na akustické nástroje spolu s našimi vlastními písněmi a instrumentálními přílohami a Karin samozřejmě zpívala a pak četla "The Oxen". V té době mě ani jednou nenapadlo, že jsme dali dohromady něco, co je v duchu prakticky totožné s vánočními programy v neděli večer po setmění mého dětství, předsedal John Detweiler. Jediné, co chybělo, byl uhelný vlak.
O několik let později jsme hráli Vánoční koncert v Emery Theatre v sousedství Over-the-Rhine. Na otrhaném pódiu, které vyzdobili George Gershwin, Fred Astaire, Toscanini a Houdini, abychom jmenovali alespoň některé, jsme roztočili skromný cyklus písní z našeho vlastního materiálu, ale smíchali jsme také ztvárnění tradičních koled. K našemu překvapení byl dům plný a někteří z přítomných nám napsali, zda máme v úmyslu nahrát některou z vánočních písní.
Loni v prosinci jsme odehráli další vánoční koncert v Emery a další rozhlasový program a vypracovali jsme druhou verzi Tiché noci (Mary's Waltz se objevil před několika týdny) a v tu dobu, když jsme chodili na pódium a mimo něj ve všech myslitelných konfiguracích, bylo mi jasné, co děláme. A neubránil jsem se úsměvu pro sebe.
V Emery Theatre budeme hrát již třetí rok v řadě 21. prosince 1996, v noci zimního slunovratu, včetně devíti dalších měst na Středozápadě v předchozích čtrnácti dnech. Tato nahrávka shromažďuje některé z našich malých ztvárnění z posledních několika prosince.
Ale kdybych se mohl vrátit a shromáždit těch čtyřicet nebo padesát lidí ve Fairpointu v Ohiu, Billyho Maxwella, chlapce, kterého jsem neviděl 20 let, Slepého klavíristu, který by při poslechu škrábavých desek rozlouskal vlašské ořechy a ušpinil si prsty, Henryho, velkou robustní černošskou rodinu s klukama se skutečnými svaly a kotletami, Androsko, který jsme koupili na jejich staré farmě a prodali jejich starou společnost double. okraj města a nová Nova, a Bill Butler z Nicolazake's Tavern a Edith Morgan a Bubbles and Pistol Pete a ta rodina, která by jen jednou za čas přišla s rozkošnými ztracenými blonďatými dívkami, vesmíry pryč na druhé straně svatyně, a kdyby položili ty železniční koleje zpátky dolů a kdyby se uhelné náklaďáky a náklaďáky po druhém posunuly zpět do města, zhroutily by se zpátky do města Sulphur Creek by znovu dostal barvu rzi a uvnitř kostela, kdyby můj otec udělal všechno černé jako Betlém, bylo by v neděli večer tak ticho, v Ohiu by byl zase prosinec.
Pak jsme Chris a já šli dopředu na malou scénu a opřeli se do The First Noel s našimi černými plícemi a byla by to skutečně Nejtemnější noc roku.
Linford Detweiler, 25. listopadu 1996, 00:40
- Počet disků
- 1
- Detaily formátu
- Vinyl
- Rok vydání
- 2023
- EAN
- 0634457054943
Seznam skladeb
-
A1
The First Noel
3:47
-
A2
Silent Night
3:43
-
A3
It Came Upon A Midnight Clear
2:50
-
A4
Greensleeves
2:49
-
A5
O Little Town of Bethlehem
3:00
-
A6
Coal Train
2:43
-
A7
Thank You My Angel
4:12
-
B1
Mary's Waltz
3:59
-
B2
Up North Here Where the Stars...1945
1:53
-
B3
Silent Night (duet.)
3:11
-
B4
O Come, O Come Emmanuel
2:02
-
B5
Amelia's Last
2:49
-
B6
A Little Lower than the Angels
7:10